27.11. 2008, Přišla zima, přišel mráz

Tak koukám, že to už je měsíc, co jsem na tento blog něco hodil. S frekvencí příspěvků to už asi lepší nebude, mám toho nějak moc a na psaní už mi moc energie nezbývá. Taky dům už je v podstatě hotový a tak ani není moc o čem psát. Pokud si přečtete aktualizované uvítání nad počítadlem návštěv, tak vás asi napadne, co je teď u nás doma priorita number one.

Významné stavební akce u nás proběhly pouze dvě. Protože jsme dokončili balkón, mohl jsem konečně vyklidit ložnici, která do té doby sloužila jako dílna. Taky z Německa konečně dorazil náš druhý krásně chlupatý koberec, určený právě do ložnice. Dovezl nám ho a nalepil šikovný podlahář a my jsme pak mohli holčičkám uvolnit jejich pokoj, který do té doby sloužil i nám jako provizorní ložnice.

Druhou akcí, bylo vybagrování a vyštěrkování příjezdu před garáž a chodníčku ke vstupním dveřím, tedy pokračování akce Terraforming. Vše opět provedla místní firma našeho skoro-souseda. Stihlo se to jen tak-tak v krátké pauze mezi oschnutím půdy po posledních deštích a následovným ochlazením a sněhem. V souboji s bahnem kolem domu jsme tedy dosáhli částečného, ale dost významného vítězství. Zbytek pozemku snad na jaře za nás vyřeší příroda.

Někdy začátkem října nás navštívil malý nezvaný podnájemník. Začalo to podivnými zvuky na půdě a nepříjemným zjištěním, že se jedná o myš. Protože jsem jednu takovou potvoru už předtím zahlédl v garáži, bylo hned jasné, jak se na tu půdu dostala. V garáži totiž ještě nebyla úplně dodělaná stěna, která ji dělí od domu (štítová stěna) a ta myš se nějakou skulinou dostala pod vnější plášť a po nějakém nosném trámu až nahoru na půdu, kde zase chybí vnitřní plášť. Protože se tím pádem jednalo o hodně urgentní záležitost (bál jsem se, aby ta mrcha neprokousala parozábranu), vykašlal jsem se na všelijaká EKO řešení (pasti, kočky atd.) a rovnou nasadil drsnou chemii. Použil jsem jedovaté nástrahy, které nejenom že tu myš otráví, ale navíc ji díky tzv. mumifikátoru (látka, která na sebe váže vodu) úplně vysuší. Když tedy dojde k tomu, že mlsná myš chcípne zrovna uvnitř stěny, tak se tam pak nezačne smrdutě rozkládat, ale v prach se obrátí suchou cestou. Samozřejmě kolegové si neodpustili vtípky, jak nás tam pak bude strašit armáda myších mumií.
Nastražil jsem celkem 4 nástrahy, dvě na půdu a dvě do garáže a hned ráno jsem se škodolibým potěšením zjistil, že 1 nástraha zmizela úplně a dvě někdo ochutnal. Po třech dnech byl pokoj, myš už se víc neozvala. Ten jed totiž měl zabrat až po třech dnech. Kdyby těch myší bylo víc, tak prý jedna dělá ochutnávače a ty ostatní čekají 3 dny, co to s ní provede. Kdyby ten jed byl rychlejší, prý se ho pak zbytek tlupy ani nedotkne.
Následně jsem zrušil všechny potenciálně nebezpečné škvíry v té stěně, aby se tam už žádný hlodavec nemohl nikdy dostat. Montážní pěnu prý prokoušou, tak jsem použil rovnou beton (mezi rigidurový plášť a podlahu) a rigidurový tmel (na škvíry ve stěně). Podle malých kousků vykousané izolační vaty, válejících se na podlaze, jsem našel cestu, kudy ta myš do té stěny lezla. Byla to poměrně veliká škvíra kolem vodovodní trubky, vedoucí přes garáž k venkovnímu kohoutku.

Kromě těchto záležitostí jsem ještě škrtl i pár položek z dlouhého seznamu těch "miliónů detailů", o kterých jsem psal minule. Asi největší práci mám s vnitřními parapety. Z 11 kousků, šly v pohodě nainstalovat pouze 4. Ostatní okna měla příliš malou vzdálenost mezi spodní hranou rámu a horní hranou podokenní dřevěné lišty nebo tam překážela kuchyňská linka. Parapety tam sice zasunout šly, ale měly pak špatný sklon (z místnosti k oknu). Musel jsem tedy upravit buď ty parapety nebo ty podokenní lišty, podle toho, co mi zrovna přišlo méně pracné. No už to mám skoro hotové, zbývají mi poslední 2 okna.
Na poslední chvilku jsem ještě stihl obetonovat plastové geigry u 4 ze 6 okapových svodů. Beton stihl tak akorát vytuhnout než přišly záporné teploty.
Pak bylo nutné sem tam něco pověsit, vytmelit nebo zašroubovat, nainstaloval jsem krycí panel pod naší hydromasážní vanu (to byla taky chuťovka) atd.

Bohužel stále ještě nemáme optimálně nastavené topení. Sice mi ti borci jednou zavolali, že zítra odpoledne přijedou, vzal jsem si kvůli nim i volno, no a pak k večeru mi zvoní telefon a že to nestíhají, že skejsli na jedné zakázce přede mnou. Prý někdy do 14 dnů znovu pojedou ku Praze, tak se zastaví a prý budeme první na řadě. No, už jsem takových slibů slyšel...

V blízkém okolí našeho domku se docela intenzivně pracuje na přeložce vedení VN a elektrifikaci našich pozemků. VN je už přeloženo, máme tam novou trafostanici, která je už pod napětím a živí poměrně velkou část Třebotova (nahradila staré trafo na sloupu u silnice), osadili nám tam sloupy veřejného osvětlení a do budek nám už vedou dráty. Už to zbývá pouze dodělat, zkolaudovat, osadit elektroměry a konečně snad budeme mít elektriku bez občasného vyhazování hlavního jističe na 200 metrů vzdáleném sloupu a bez trvalého podpětí, jehož aktuální velikost se pozná třeba podle toho, kolik kávy mi do hrnku načepuje náš polo-automatický kávovar.

Kvůli tomu, že stále jedeme na toto provizorní připojení, náš IZT stále používá pouze jedinou (ze 3 možných) 4kW topnou spirálu. Tato spirála nám tedy topí a hřeje teplou vodu. I když venku někdy mrzne, stíhají tyto 4kW vytápět celý dům na příjemných 23 stupňů přes den a 22 v noci a teplá voda nám ještě nikdy nedošla. A přitom poměrně často tu termosku přistihnu, že netopí a pouze vybíjí naakumulovanou energii. Musím k tomu připojit nějaké záznamové zařízení nebo alespoň podružný elektroměr, abych měl nějakou představu, kolik energie to spolyká.
Díky topným žebříkům je i v koupelnách hezky teploučko a el. podlahové topení ve spodní koupelně jsme ještě nikdy nezapli. V horní koupelně nám navíc podlahu krásně vyhřívá vzduchový rozvaděč, který tam je zalitý pod dlažbou v anhydritu.

Vůbec, s tepelnou pohodou a klimatem uvnitř domku jsme velmi spokojeni. Celý systém funguje naprosto automaticky a sám si topí, sám si větrá a sám si nastavuje parametry podle ročního období (např. teď v zimě IZT začal nahřívat topnou akumulační vodu na vyšší teploty), pouze nám chybí ta poslední optimalizace vzduchotechniky. Jo a co se hluku týče, tak o té vzduchotechnice vůbec nevíme. Ani v noci, kdy je všude naprosto ticho, není nikde slyšet nějaký hukot ventilátorů. Pouze v technické místnosti a tedy i ve spodní koupelně je slyšet takový tichý hluboký brum, který ale vůbec není nepříjemný. Naše PC v pracovně vydává mnohem hlasitější a mnohem drásavější zvuky.