Další týden utekl a zpráva dne zní: už nám teče voda z kohoutků. Sehnat takhle narychlo nějakého instalatéra byl teda docela horor. Ta parta co u nás byla posledně má dovolenou, tak jsem sedl k internetu a telefonoval a telefonoval. Typická odpověď zněla: "Jó, máme toho moc. Možná tak někdy v září." Až konečně, jeden mohl tento týden. Měl jsem obavy, zda to nebude nějaký nešika, když má hned čas, ale nakonec to dopadlo dobře. Osadil roháčky pod umyvadla, venkovní a pračkové kohoutky, záchody, vanu, připravil vše pro usazení sprchového koutu a všechny okruhy (studený, teplý, užitkový a venkovní) prozatím připojil na vodoměr.
Bohužel daní za tekoucí vodu se stala opět technická místnost. Tentokrát to odneslo jeden a půl dlaždice. Předchozí instalatér umístil všechny vodovodní vývody přesně pod budoucí IZT, takže se musel rozkopat anhydrit s dlažbou a vše přeložit ke stěně. Zabetonuji to, až si budu jistý, že všechny trubky jsou těsné a nikde nic neteče.
Příští týden mají nastoupit dva sádrokartonáři-malíři a mají komplet dokončit a namalovat všechny stěny a stropy. Bohužel napracují s rigidurem, umí ho pouze zatmelit a přebrousit. Vzal jsem si tedy 4 dny dovolené a dodělal všechny chybějící detaily.
Začal jsem tedy stěnou mezi rameny schodiště. Ta totiž měla horní hranu vodorovnou a zbytečně zakrývala dubové dřevo horního ramena. Zaříznul jsem ji tedy šikmo tak, aby přibližně kopírovala křivku schodiště. Na vrch jsem osadil smrkovou fošku, kterou jsem zkusil namořit do dubového odstínu. Není to sice dokonalé, ale snad to nakonec bude stačit. Všechny mezery kolem schodů jsem pak vyplnil rigidurem. Docela jsem si s tím užil. Musel jsem to pižlat a lámat po kouscích a velmi opatrně, abych nic nepoškodil.
Další chuťovka byla kompletace světlovodu na horním WC. Stavbyvedoucí to tak dlouho odkládal, až to nakonec zbylo na mě. Správně se to má dělat ještě před sádrokartonováním a ne až skoro nakonec. Největší problém bylo napojení parotěsné fólie na válcový nerezový tubus světlovodu. Nakonec jsem to vymyslel tak, že jsem na ten tubus navlékl čtverec z dřevostěpky s kruhovým otvorem uprostřed. Spoj jsem utěsnil nepropustným silikonovým tmelem. Pak už bylo relativně snadné tu fólii připojit na tu čtvercovou destičku air-stop páskou, kterou jsem ještě pro jistotu přepatlal tím tmelem. Tedy bylo by to snadné, pokud by nějaký šikula tu fólii kolem světlovodu nepotrhal. Spravovat to pak přes úzký otvor v sádrokartonu v hlubinách minerální vaty byla hrozná pakárna. Škrábal jsem se potom ještě několik dní.
Prácička, na kterou jsem se docela těšil, bylo vytvoření otvoru pro budoucí půdní schůdky. V nosné dřevěné konstrukci bylo s tímto otvorem sice počítáno, pak to ale překryli izolací, parotěsnou fólií a sádrokartonem. Nějaká dobrá duše ale naštěstí na ten sádrokarton nakreslila kudy řezat a kupodivu to nakreslila hodně přesně. Problém s opětovným průchodem přes parotěsnou fólii jsem vyřešil tak, že jsem tu fólii zahnul přes nosné trámy a nalepil na ní kolem dokola asfaltovou pásku. Dřevoštěpkové OSB desky ohraničující půdní otvor jsem pak přitisknul na tu pásku a přišrouboval do nosných trámů.
Dnes ráno jsem se pustil do obnovy stěny mezi chodbou a komorou pod schodištěm. Tesaři totiž při osazování schodů odřízli celou její část nad dveřmi. Musel jsem tam tedy obnovit dřevěnou konstrukci, vycpat ji vatou a opláštit rigidurem. Z vnitřní komorové strany jsem nechal malou vůli, aby schody mohly trochu pružit a vzniklé mezírky jsem vyplnil opět pružným silikonovým tmelem. Z vnější strany jsem vše připravil pro sádrokartonáře na vytmelení a vytvoření šikmého podhledu.
Nakonec ještě na přání rodinky, která je stále u babičky, připojuji obrázek barevných vzorků interiérových maleb.
Vstupná chodba
Před 3 dny
0 komentářů:
Okomentovat