2.2. 2008, Blower door test

Celý týden se opět docela pracovalo. Instalatér dokončil skoro všechny ty trubky, trubičky a stoupačky, fasádníci pokračovali v lepení podle aktuálního počasí a tesaři dokončili vnitřní laťování. Uvnitř to teď vypadá nějak takto:

Prostor mezi vodorovnými latěmi bude vyplněn 4 cm silnou minerální vatou a bude tvořit tzv. instalační předstěnu. Všechny instalace s výjimkou kanalizačních stoupaček pak budou uloženy v této předstěně a nenaruší tak celistvost parotěsné fólie.

Dokončení vnitřního laťování ovšem také umožnilo konečně provést tzv. "blower door test - metoda B", což je zkouška, která prověří těsnost parozábrany a tedy i těsnost celé obálky domu ještě před zaklopením stěn, tedy v čase, kdy je parozábrana přístupná pro případné opravy. Těsnost dřevostaveb s rekuperací tepla by měla být co největší a to ze dvou důvodů:

1) Parozábrana nesmí pustit do nosných dřevěných konstrukcí a izolační výplně vlhký vzduch z interiéru domu. Vlhkost by tam totiž mohla napáchat veliké škody.

2) Pokud už do domu chci dát drahou rekuperaci tepla z odpadního vzduchu, pak samozřejmě chci, aby veškerá výměna vzduchu mezi vnitřkem a vnějškem domu (větrání) šla právě přes rekuperátor a ne přes netěsnosti v obálce domu. Dům tedy musí "dýchat" v ideálním případě pouze přes rekuperátor.

Dnes ráno tedy přijel pan Paleček z firmy Radion a začal vše chystat. Nejprve ucpal všechny trubky, které vedou někam ven. Na ty standardní trubky použil standardní víčka a ty nestandardní, jako třeba přisávání pro krb, ucpal vtipně dušemi z fotbalových míčů, které v těch otvorech nafoukl.

Pak do otevřených vstupních dveří vložil teleskopický rám vyplněný neprůvzdušnou látkou s dírou pro ventilátor. Ventilátor pak připojil k měřící aparatuře, řízené počítačem. Aparatura byla vybavena 3 snímači tlaku (vnější, ve ventilátoru a vnitřní) a jednou meteo stanicí pro měření větru a já nevím čeho všeho ještě. Jo, vítr - ukázalo se, že dělat tento test v ulici, jejíž pracovní název je "Větrná" je docela obtížné. Nárazy silného větru do ventilátoru totiž snižují přesnost celého měření.

A jak to vše vlastně funguje? Princip je takový, že počítač reguluje otáčky ventilátoru tak, aby uvnitř domu udržel nějaký nastavený podtlak nebo přetlak (cca 50 Pa). Z otáček a rozdílů tlaků to pak umí vypočítat vstupní tok a pak i ztráty přes netěsnosti. Zkoušek se dělá několik pro různé rozdíly tlaků a zvlášť pro podtlak a zvlášť pro přetlak.

Na dalším obrázku je vidět, co umí udělat podtlak s parotěsnou fólií. Pokud by tam nebyly ty vodorovné latě, tak sponky, kterými je fólie přichycená ke konstrukcím, by neměly šanci. Proto taky je test podtlakem mnohem agresivnější a vždy si najde mnohem více děr, než přetlak, který tu fólii naopak přitlačí k podkladu. Bohužel také dovede další díry vyrobit (typicky kolem utržených sponek).

Tady je vidět, jak se ten "sviňa" podtlak snaží utrhnou parotěsnou fólii od podlahy. Zde je nutno říct, že se mu to i na několika místech povedlo. Bohužel stavbyvedoucímu došla ta černá asfaltová páska, tak to bude muset ještě nechat dodatečně dotěsnit.

No, první test dne dopadl katastrofálně. Z domu unikalo snad více vzduchu, než tam ten ventilátor stíhal házet. Došlo tedy na detekční prostředky sofistikované, jako např. termovize a ještě sofistikovanější, jako třeba prsty nebo hřbet ruky. Každá dírka ve fólii se totiž projevovala jako silný proud studeného vzduchu, proudícího z venku dovnitř.

Několik hodin jsme potom ve složení pan Mgr. Paleček, stavbyvedoucí, dva maníci fasádníci a já prolézali celým dům a hledali jsme kudy dovnitř táhne. Každý další test pak vypadal lépe a lépe, až jsme se s podtlakem dostali na hodnotu 1,6. To znamená, že při rozdílu tlaku 50 Pa se netěsnostmi v obálce vymění objem vzduch uvnitř domu 1,6-krát každou hodinu. Protože konečný výsledek je průměr testů podtlakem i přetlakem a přetlak byl o dost lepší, dá se říct, že výsledek bude asi 1,5. A pak, že těsné dřevostavby nedýchají :-)

Protokol s přesnými daty mi teprve dorazí poštou, ale už teď mohu říct, že jsem čekal lepší výsledky. Našli jsme ovšem několik kritických míst, které se ještě budou dotěsňovat. Průchody sítí ze země se ještě musí zatěsnit radonovou hydroizolací, přichycení fólie k podlaze se bude také ještě zesilovat a dřevěné špalíky, kterými jsou příčky v podkroví přichyceny ke stropu také nejsou zatím utěsněné zrovna optimálně. Velikým problémem se také ukázaly 4 střešní okna Velux, které se bohužel nedají připojit k parotěsné fólii nějak zvlášť snadno.

Večer jsem ještě trochu zasurfoval po internetu a našel jsem popis blower door testu EPD v Koberovech. Zajímalo mě totiž, zda mám náš výsledek považovat za dobrý nebo špatný. Zjistil jsem, že:

1) Ani tam se jim to nepovedlo na 100%, a to si na té konstrukci dali hodně záležet.

2) K velikému zlepšení tam došlo po zaklopení všech stěn, takže podobný efekt se dá očekávat i u nás.

3) Pokud se tam podíváte na obrázek s třemi domečky A, B a C, tak náš dům je postaven systémem "A", což znamená, že k velikým únikům pravděpodobně dochází ve skrytých spojích mezi stropy, příčkami a vnější obálkou. Jsou tam totiž použity takové veliké šrouby, kolem kterých to asi dost fičí.

A co říci závěrem? Pravděpodobně jsme narazili na meze použité stavební technologie. Zalepili jsme hafo malých i větších děr, ale ještě tam někde v těch nepřístupných spojích nějaké musely zůstat (asi ty šrouby).

Celá ta akce vyšla na nějakých 7 až 8 tisíc (5 za vlastní test plus nějaké hodiny navíc). Jsem ale opravdu rád, že jsem ten test nechal udělat. Stav parozábran se díky němu totiž radikálně zlepšil a já jsem teď mnohem klidnější. Zda necháme udělat tento test i podruhé po dokončení domu (metoda A), je zatím ve hvězdách. Pravděpodobně by to ale dopadlo mnohem lépe.

Jo a ještě jedna radostná aktualita: naši západní sousedi na Internetu vyštrachali informaci, že Třebotov konečně po letech neúspěšných žádostí dostal dotaci na stavbu kanalizačního systému.