Říjen 2013, Babí léto

Koukám, že od posledního příspěvku utekl další rok - hrůza jak to letí - a vlastně už není moc o čem psát. Stavební práce se postupně změnily na práce udržovací a zahradnické, z větších věcí nás čeká už jenom dotvoření horní části zahrady.

Občas tedy sem hodím asi už jenom nějaké obrázky a protože je právě mimořádně hezké počasí, vyrazil jsem s foťákem do zahrady. Takže takto vypadá zahrada po třech letech růstu a bujení. Z kačírkového "kamenolomu" pod terasou toho už moc vidět není a z některých částí zahrady se stala docela dobrá džungle.

Léto 2012, Přední terasa

Život mi nabídl 2 měsíce prázdnin a ještě k tomu v létě. Byl tedy čas i na nějaký ten větší projekt - přední terasu před vchodovými dveřmi. Dosud tam byly takové provizorní "kolaudační" dřevěné schůdky a vyštěrkovaná plocha. Nechal jsem si tedy dovést KVH hranoly a pustil se do díla.

Nosná konstrukce terasy je sestavená z KVH hranolů 12x12 cm (hlavní nosné trámy, rovnoběžné s fasádou) a 12x6 cm (příčné trámy). Celé to sedí na čtyřech pozinkovaných výškově nastavitelných patkách, které se dole opírají o vybetonované plošky.

"Neviditelné" plochy trámů jsem natřel lignofixem, pohledové plochy budou natřené silnovrstvou lazurou. Zde jsem ale udělal dvě chybky:
1) Použil jsem zelený lignofix místo hnědého, protože mi zbyl z dřívějška.
2) Nejprve jsem natíral lignofixem a pak teprve lazurou.
Když pak během práce zapršelo, zelený lignofix se rozpil i do pohledových částí a musel jsem to odbrousit, což už nešlo na 100%.

Protože celá terasa vyšla vzhledem k okolním chodníkům poměrně vysoko, musel jsem k hlavní konstrukci připojit i dva menší rámy pro budoucí schůdky. Povrch terasy je opět z Twinsonových desek, stejně jako u velké zadní terasy.

A takto to vypadá před vchodovými dveřmi dnes.

19.9. 2011, Podzimní obrázky

Tak po delší odmlce opět zdravím. Léto-neléto je pryč a i když počasí bylo spíš podzimní, zahradě se to velmi líbilo. Vše co mohlo rostlo a nabývalo na objemu opravdu slušnou rychlostí. Však se podívejte na obrázky a zkuste to porovnat s těmi minulými.

Navíc mi Katka s holčičkami již tradičně dopřála pár týdnů prázdnin, kdy se všechny odsunuly k babičce a já mohl konečně dokončit krb. Nejprve jsem superizolem opláštil horkou část.


Pak jsem to celé obložil rigidurem, zatmelil, přebrousil, nabílil a přemaloval. Pod stropem jsem ze sádrokartonářských profilů udělal pomocnou konstrukci, aby tam ten rigidur měl na čem držet. Oba prostory, jak ten horký tak ten studenější odvětrávaný, vyfukují ohřátý vzduch dvěma mřížkami.


No a teď pár aktuálních obrázků hotové části zahrady. Přírůstek zelené hmoty je asi nejvíce patrný na kačírkovém svahu pod terasou.

7.3. 2011, Zavlažovací systém

Protože se blíží jaro, chtěl bych dokončit řízení zavlažovacího systému. Už nám to sice fungovalo minulý podzim, ale to bylo zatím provizorní, bez automatiky, pouze na povel.
Takže, o řízení závlahy se staral a bude starat opět centrální mozek domu. Když už ho tam máme, tak na co kupovat drahé řízení (cca 5000 Kč), když se to dá zbastlit doma za mnohem méně korunek. Vlastní sestavení řadiče závlahy proběhlo na přelomu léta a podzimu, tedy souběžně s pracemi, popsanými v minulém příspěvku. Výsledek mého snažení je vidět na následujícím obrázku:

Tento řadič je umístěn v garáži a s domovní centrálou si povídá přes STP (stíněný UTP) kabel strukturované kabeláže. V principu to funguje takto: Do plošňáku, umístěného na DIN liště vpravo, putují I2C povely z domovní centrály. Elektronika pak podle těchto povelů čte stav dešťového senzoru nebo spíná relátka, která připojují střídavých 24V z toroidního trafa na solenoidy jednotlivých ventilů.

Vše fungovalo hned napoprvé, bohužel jsem ale narazil na limit I2C sběrnice - kabely, přes které putují I2C povely jsou příliš dlouhé a přenos povelů byl nespolehlivý. Jak domovní centrálu, tak i řadič závlahy jsem tedy musel rozšířit o tzv. repeater (bus driver). V jednom katalogu jsem objevil čip P82B96, který snad vyrobili přesně pro mou aplikaci. Bohužel v množství 5ks se nedal sehnat nikde v celé Evropě a musel jsem si ho nechat poslat až ze zámoří. Drahé poštovné jsem výrazně zredukoval použitím služby Shipito.

"Američtí brouci" 100% zafungovali a I2C sběrnice teď na naší strukturované kabeláži funguje naprosto spolehlivě. V současné době pracuji na rozšíření home control daemona, aby byl schopen pouštět kropení automaticky v předem nastavených časech.

24.11. 2010, Terraforming II

Tak tu máme zase pořádný podzim plný bláta, mlh a hnusného počasí. Venku toho asi už moc neuděláme, protože tam by ani psa nevyhnal. Přesunul jsem se tedy do tepla ke klávesnici a monitoru, abych tak nějak shrnul, co se během tohoto roku kolem našeho domku stalo. A že toho bylo...

Proběhlo několik velkých akcí a nejlepší asi bude nevzít to čistě chronologicky, ale spíše po jednotlivých akcích, protože ty většinou probíhaly souběžně. Začnu asi tou nejmenší, která ale zase jako jediná proběhla v interiéru...

--- Krb ---

V létě byla celá rodinka na měsíc u babičky, v domě jsem byl sám, nastaly tedy optimální podmínky pro nějakou tu špinavější práci uvnitř domku. Tož jsem se pustil do obezdění krbové vložky. Použil jsem na to již dávno zakoupené belgické zvonivky a speciální maltu, kterou se to potom dalo i vyspárovat.

S výsledkem jsem spokojený a na to, že to je moje první "zednické" dílo, se to docela povedlo:

Víc jsem zatím nestihl, teď se pokračovat nedá, krb používáme a neúplně vyschlá lepidla by mohla popraskat. Tak zase na jaře nebo v létě - snad už to konečně dokončím. Vrchní sopouchová část krbu už ale nebude obestavěná cihlami, ale superizolem (je žáruvzdorný a tepelně izoluje) a rigidurem (ten bude místo štuku/omítky).

Mimochodem, ty cihly jsou schopné do sebe nabrat opravdu hodně tepla. I když topíme celý den, na vnější straně zůstávají stále jenom vlažné, zato pak ale ještě příští ráno a dopoledne je v domě příjemné teplo.

--- Zahrada a chodníčky ---

Na zahradě se nám během roku všelijak střídaly 3 party pracantů: zednická, závlahářská a zahradnická. Nejprve nastoupili šikovní "zedníci", doporučení jednou naší známou. Provedli jemné terénní úpravy, vybudovali betonové schody do sklepa, sokl dočistili a obložili páskami z lícovek, vybudovali chodníčky kolem domu a naletovali hydroizolaci na terasu. Zvláště s tím soklem si docela užili, protože borci, co nám dělali základovou desku, nebyli zrovna "přesní" a ten sokl se někde musel ubrat sbíječkou, někde naopak nastavit perimetrem. Taky spodní hrana fasády se zrovna moc nevyvedla (reklamovat jsem to nemohl, protože krachující Artexa těm fasádníkům vůbec nezaplatila). Výsledek je ale velmi, velmi dobrý a hodně věcí, co mě předtím furt tahaly za oči, je už konečně pryč. Fakt šikulové, nic nepokazili a když museli nějaký detail vymyslet samostatně, vždy to vymysleli pěkně, prostě paráda. Jenom škoda, že nemohli ty chodníčky už dodělat, protože na východní straně domu je stále v progresu kanalizace budovaná obcí. Už nám tam alespoň usadili takovou tu malou jímku s čerpadlem. Bohužel, ale stále jedeme na žumpu, protože infrastruktura v obci ještě není hotová.

Souběžně se "zedníky" začal pracovat pan zahradník s pomocníky. Moje původní představa, že si zahradu budeme budovat pomalu sami metodou pokusů a omylů, vzala brzo za své. Za prvé, kvůli totálnímu nedostatku času a za druhé, začal ve mě sílit pocit, že těch omylů by asi bylo opravdu hodně. Nechali jsme si tedy opět doporučit jednu zahradnickou firmu. Byli jsme se i podívat na jejich zahradu. Co zahradu, to co jsme tam viděli, nás docela dostalo. Na hodně velkém pozemku tam měl pan zahradník vybudováno něco mezi parkem a botanickou zahradou, včetně jezírek a rašeliniště (!). Provedl nás tedy tou krásou, ukázal nám, co u nás má šanci přežít a co by určitě nepřežilo a s Katkou se dohodli, co tam u nás zasadí. Mě tam zase upoutala jeho sbírka zvětralých žulových balvanů, posbíraných v okolí. Neodolal jsem a tak jsme se dohodli, že nám jich pár prodá.
Budování zahrady začalo totální destrukcí stávajícího stavu. Roundup a letní slunko změnily náš provizorní a hezky plevelem prorostlý trávníček v suchou a spálenou pláň. Do toho pak přišli závlaháři, celou zahradu nám rozryli, aby tam mohli zakopat ty svoje hadice a kabely. Pak se celé léto pořád znova a znova roundup-ovalo a čekalo, a ten plevel to pořád a pořád nechtěl vzdát.

Tak takhle hrozně vypadala naše zahrada po první destruktivní fázi, zatímco sousedům se vše jen zelenalo. Zahradník si nám i postěžoval, že mu klienti v této fázi často nadávají :-)

Plně naložená Avie na naší zahradě to už opravdu zhoršit nemohla, ba naopak to byla právě ta správná doba pro usazení balvanů.

Toto je chodníček před domem. Opěrná zídka bude z gabionů. Zatím tam jsou osazené prázdné drátokoše čekající na vyplnění kameny. Z gabionů plánujeme i podezdívku plotu do ulice.

Následují obrázky hotového vchodu do sklepa a obložení soklu domu:

Následující obrázky ukazují další hotovou fázi budování zahrady - okolí jižního a západního plotu je zamulčováno a většina plochy zahrady je pokryta několikacentimetrovou vrstvou dovezené zeminy. Původní ornice se ukázala přeci jen dost poškozená stavbou domu, na povrch se dostalo jílovité podloží a spousta kamení a někde rostl jen a jen plevel a tráva se vůbec nechytla. Tráva zatím zaseta není, pokud si to dobře pamatuji, tak se opět čekalo až vyleze plevel.

Zahradníci se tedy zatím pustili do skalky na svahu k jižní terase. Svah pokryli geotextílií a kačírkem (Kaznějov). Pak zasadili rostlinstvo. Podle slov pana zahradníka, teď to vypadá jak kamenolom, ale za pár let, až se to všechno rozroste, tak z toho kačírku nebude skoro nic vidět

Na podzim přišlo konečně na řadu zasetí trávníku. Počasí ale opět nebylo zrovna ideální, asi moc pršelo a jak jsme ve svahu, tak nám to asi hodně semínek odplavilo. Taky už nebylo dost teplo. Řídká místa jsem tedy znova pohnojil a osel. Současný stav je už lepší, máme za sebou i první sekání, ale už teď je vidět, že na jaře nás čeká velký boj s plevelem.

Většina zahrady už vypadá docela k světu. Severní část u ulice se bude dělat až po vybudování plotu, zatím tam je provizorní trávník a hromady s různým materiálem. Východní část je zase zablokovaná tou obecní kanalizací.

--- Terasa ---

Do montáže povrchu terasy jsme se pustili svépomocně. Na radu našeho stavebního dozoru jsme už kdysi upustili od dlažby a spíš jsme uvažovali o nějakém, asi tropickém dřevě. Práci s ním jsem si už navíc vyzkoušel na našem balkónku. Pak jsme se ale dozvěděli o novém kompozitním materiálu Twinson. Navíc nedaleko od nás, v Černošicích, je obchodní zastoupení a vzorkovna. Zastavili jsme se tam, abychom si ten zázrak osahali a případně vybrali odstín. Už předtím jsme si v Hornbachu sáhli na něco podobného od konkurence (asi Woodplastic) a moc nás to nepřesvědčilo, na omak to byl stále plast. Proto jsme ani tomu Twinsonu moc nevěřili. O to víc nás ale tenhle materiál překvapil. Na dotek je to dřevo, když se to řeže, tak to voní jako dřevo, dá se po tom chodit i v chladu na boso, vůbec to nedělá třísky, nekroutí se to, nemusí se to olejovat, výborně se s tím pracuje a celý ten systém je vymyšlen tak, že nejsou vidět žádné šrouby a hlavně, mělo by nás to přežít. Cenově se to pohybuje asi tak na úrovni průměrně drahého tropického dřeva.

Následující obrázky ukazují terasu v různých stupních rozpracovanosti. Nejprve se musel k terase skrz hydroizolaci přivrtat rastr s Twinson profilů. Na ty se potom speciálními nerez svorkami šroubovala Twinson prkna:

Terasa je v současnosti už skoro hotová, jenom ještě musím nějak ošetřit její ukončení. Možností je více. Co se Twinsonu týče, tak mě ještě čeká stavba menší terasy před vchodovými dveřmi (bude to součást závětří) a dokončení schodů do sklepa.

17.3. 2010, Multimediální server

Varování: opět se jedná o odborný příspěvek, ale přeci jenom jsou tu alespoň ty obrázky...

V budce pro CMD, o které jsem psal minule, je už docela husto, přibyl tam totiž multimediální server. Impulz, který urychlil jeho stavbu, přišel z nečekané strany. Nějak se nám totiž do pracovny nechce vejít nábytek z bytu, kousíček místa u jedné stěny nám tam schází a jediné řešení je vyhodit úzkou skříňku na cédéčka. To se ovšem potkalo s úmyslem všechny naše CD zempétrojkovat na harddisk multimediálního serveru a poté je uložit do krabice na půdu.

Porozhlédl jsem se tedy po nových možnostech, z čeho by se dal takový server postavit. Jednou jsem tu psal o platformě VIA Epia jako o dobrém kandidátovi. Vývoj ovšem opět pokročil a nějaký ten pátek už jsou k dispozici malé ITX boardy s chipsetem NVidia ION a dvoujádrovým procesorem Intel Atom. Tyhle desky jsou schopné plynule poslat i HDTV video do HDMI výstupu a přehráváním empétrojek se ani neohřejou. Všechny je ovšem potřeba napájet běžným ATX zdrojem a tyhle zdroje já nemám moc rád. Už jsem jich viděl opravdu hodně vyhořet (naštěstí zatím jen za doprovodu docela slušné rány a oblaku smrdutého kouře, akorát jednomu kamarádovi mého kamaráda to vzalo do věčných lovišť i celý počítač) a představa, že bych doma měl něco takového trvale pod napětím, se mi vůbec nelíbila. Navíc, výkon těchto zdrojů začíná někde u 300 Wattů a to mi připadá tak trochu jako s kanónem na vrabce.

Hledal jsem tedy dál, jestli přeci jenom neexistuje nějaký model této platformy, který by se obešel bez ATX zdroje a bingo, jeden jsem nakonec opravdu objevil a nakonec i koupil - Zotac IONITX-A-E. Je to sice dražší model, ale je velmi dobře vybaven a v krabici je přibalen i 90W jedno-napěťový napájecí zdroj, podobný těm notebookovým. Takový zdroj jsem ještě vyhořet neviděl a hlavně jeho výkon je přiměřenější potřebám této platformy, takže bude pracovat s vyšší účinností. Všechna další napětí potřebná pro svou činnost, harddisky a USB zařízení si tato deska vyrobí už sama.

Tak toto je již v šuplíku usazená deska Zotac i se zdrojem a s nainstalovanými paměťovými moduly (2 x 1GB). Protože šuplík nebyl dost hluboký a všechny šroubky z desky šly mimo, musel jsem ho nastavit hliníkovým plechem. V garáži mi zbyl jeden nepoužitý venkovní parapet, tak jsem ho kousek uřízl, poprovrtával, přišrouboval k šuplíku a takové ty počítačové šroubky si už do něj závity vyřízly samy. Na přední hranu bývalého parapetu jsem namontoval dvě tlačítka (Power a Reset) a dvě LEDky (Power a HDD). Pokud byste si někdo někdy stavěl něco podobného, nezapomeňte před tyto LEDky předřadit odpory (třeba 330 ohmů), jinak by ty LEDky brzo doledkovaly.

K desce jsem připojil dva harddisky (2 x zelený kaviár 1TB se sníženou spotřebou) a nakonfiguroval je do RAID pole v režimu Mirror, tzn. že se do obou bude zapisovat to samé. Celková kapacita je pak sice poloviční (1 TB), pokud by ale jeden z disků někdy kleknul, data se neztratí, protože jejich přesná kopie bude vždy na tom druhém disku. Přeci jenom, chceme tam mít i všechny naše fotky a jejich případná ztráta by pak docela bolela.

Po připojení domácího ethernetu a dalších potřebných kablíků jsem to celé vmontoval do CMD budky. Jako monitor používáme televizi. Ta naše je však starší a nemá tedy HDMI vstup. Deska Zotac ale zase nemá klasický kompozitní video výstup, pouze výstup HDMI a výstup pro analogový monitor. Proto je v levém horním rohu CMD budky taková šedivá krabička, která převádí analogové signály pro monitor na kompozitní video pro naší televizi. Tento kompozitní videosignál se pak spolu se dvěma audio-kanály přenáší přes jeden STP kabel strukturované kabeláže do televize. Až třeba jednou budeme mít novou televizi s HDMI vstupem, šedivou krabičku nahradí tzv. HDMI extender, což je zařízeníčko, které umí poslat HDMI do televize přes dva UTP/FTP/STP kabely.

Jako operační systém jsem zvolil OpenSUSE distribuci Linuxu s desktopem Gnome. Je to uživatelsky velmi příjemná záležitost a s chipsetem ION si to taky velmi dobře rozumí. Doinstalovat se musel pouze grafický driver a to šlo taky velmi lehce "one-click" instalací z opensusího webu. Nakonfiguroval jsem to tak, aby vše důležité bylo vidět i na televizi (velké fonty, kontrastní barvy atd.) a na běžné používání (pouštění filmů a hudby, prohlížení fotek) stačila pouze bezdrátová myš. Akorát standardní opensusí software pro přehrávání filmů a hudby se mi moc nelíbil, tak jsem ho nahradil VLC playerem (úžasná věc, přehraje snad úplně vše) pro pouštění filmů a XMMS playerem (něco jako WinAmp, ale pro Linux) pro přehrávání empétrojek.

Pokud je někdy potřeba udělat něco složitějšího, co vyžaduje klávesnici (něco nastavit, doinstalovat atd.), připojím se k serveru VNC viewerem z nějakého jiného počítače a pak můžu udělat vše co potřebuji vzdáleně.

Stav k dnešnímu dni je takový, že server se intenzivně používá, nějak ovládat se ho naučila už i všechna moje Zlatíčka, všechny fotky jsou už na RAIDu, stejně jako všechna naše cédéčka. Zbývá mi vyřešit už jen jeden problém a možná by mi někdo z Vás mohl dát nějaký dobrý tip: Vypínání serveru jsem chtěl vyřešit tzv. suspendem do paměti, což je stav kdy se vypne vše kromě paměti. Systém pak umí z tohoto stavu velmi rychle nastartovat. Problém je ale v tom, že i když mám v BIOSu všechny budící události vypnuté tak dost často se pak ta deska budí sama a to vždy pár vteřin po suspendu a já stále nemůžu přijít na to, kde je chyba.

17.1. 2010, Budka pro CMD

Dlouhé zimní večery jsou opět tu, venku se toho moc dělat nedá (tedy kromě odklízení sněhu), takže jak jsem už minule nakousl, trochu jsem pohnul centrálním mozkem domu, nebo-li CMD. Tlustý svazek kabelů strukturované kabeláže koukající z díry ve zdi a starou krabici od bot, na které jednotlivé části domovní centrály stály, nahradil docela pěkný datový rozvaděč Moeller.

Datové kabely jsem speciálním "punch down" nástrojem nacvakal do 23 stíněných samiček RJ45 ve dvou patch panelech. Koupil jsem ještě i tři poličky, na jedné dřepí datový switch, na druhé FOX board domovní centrály i se zdrojem a tu třetí mám zatím schovanou pro budoucí "multimediální" počítač. WiFi ápéčko šířící Internet po domě vzduchem je mimo plechový rozvaděč, aby jeho signál nebyl stíněn.